Učili jste se o J.Fučíkovi?
Já jsem dokonce dostal maturitní otázku "Kdo byl Julius Fučík?". Za socialismu byl modla, poté zatracenec. Je to správné?
Julius Fučík, autor dokumentu Reportáž na oprátce byl koncem 20. let pomocníkem v kanceláři a údajně se hodně zajímal o novinářskou činnost. V roce 1926 se stal členem Devětsilu, v roce 1929 spoluzakládal Levou frontu. V období let 1928 až 1938 působil jako šéfredaktor časopisu Tvorba a od roku 1929 pracoval v Rudém právu, a také jako dopisovatel v Moskvě. Patřil ke skupině, která odmítala jakoukoliv kritiku SSSR. Soubor jeho reportáží ze Sovětského svazu – Země, kde zítra již znamená včera – je dodnes považován za příklad tendenční a nevyvážené žurnalistické tvorby.
Před 80 lety, 8. září 1943, byl Julius Fučík odsouzen k trestu smrti a poté ve věznici v Berlíně-Plötzensee popraven oběšením (nikoli gilotinou, jak bývá obvykle tradováno; 7. září 1943 byla popravčí komora v Plötzensee poškozena bombardováním a gilotina byla načas vyřazena z provozu; popravy bylo možné vykonávat pouze oběšením).[9] Osudy jeho tělesných ostatků jsou neznámé (to se týká ostatně tisíců dalších obětí nacismu), což po válce podnítilo až fantastické spekulace o Fučíkově konci. V návaznosti na pozdější apoteózu jeho osoby vznikaly teorie, že byl vlastně kolaborantem gestapa a jeho poprava byla zinscenována, aby unikl poválečnému trestu. V této souvislosti dokonce Bolívie po letech nabídla ČSSR údajnou kostru „uprchlého“ J. Fučíka.[10] Žádná z těchto teorií se však nepotvrdila.
V sedmdesátých a osmdesátých letech byl Fučík stále oslavován, ale již bez větších ohlasů. Zlom nastal po sametové revoluci roku 1989, kdy s komunisty padla částečně i tato legenda. Odkazy na Julia Fučíka byly odstraňovány z důvodu jeho komunistické příslušnosti. Objevily se staré i nové otázky, znovu se spekulovalo nad pravostí Reportáže i nad Fučíkovým mlčením. Zaznělo dokonce několik dřívějších tvrzení o tom, že Fučík udával své spolupracovníky. Společnost se tak podle názorů na Julia Fučíka a jeho dílo rozdělila do několika táborů.
Původní text Reportáže byl proto podroben zkoumání. Expertizy se ujal Kriminalistický ústav tehdejšího ministerstva vnitra ČSFR, který ověřoval, zda je text napsán Fučíkovou rukou a zda do něj nezasahoval někdo jiný než sám autor. Všechny metody zkoumání označily Reportáž za výhradně Fučíkovo dílo bez vpisů a úprav jakékoliv druhé osoby.[zdroj?]
Roku 1992 vznikla Společnost Julia Fučíka, což je dobrovolné zájmové sdružení občanů a pamětníků Julia Fučíka, kteří si kladou za cíl „šířit a obhajovat pravdu o jeho díle, shromažďovat svědectví žijících osob a podporovat humanistický odkaz, který je v jeho díle obsažený: Lidé, bděte!“[23]
V následujících letech se objevila potřeba zpřístupnit autentický text Fučíkovy Reportáže psané na oprátce v kritickém vydání. Řízení a redakce celého projektu se ujal František Janáček. Roku 1995 tak vyšlo první úplné, kritické a komentované vydání Reportáže.[24]
V roce 2013 byla při příležitosti 110. výročí jeho narození slavnostně znovuodhalena Fučíkova socha na Olšanských hřbitovech v Praze.
V květnu 2021 byla před sídlem okresního výboru KSČM ve Vsetíně odhalena socha Julia Fučíka od Josefa Malejovského, která v 80. letech 20. století stála u místní základní školy.
Zdroj: Wikipedia
Julius Fučík, autor dokumentu Reportáž na oprátce byl koncem 20. let pomocníkem v kanceláři a údajně se hodně zajímal o novinářskou činnost. V roce 1926 se stal členem Devětsilu, v roce 1929 spoluzakládal Levou frontu. V období let 1928 až 1938 působil jako šéfredaktor časopisu Tvorba a od roku 1929 pracoval v Rudém právu, a také jako dopisovatel v Moskvě. Patřil ke skupině, která odmítala jakoukoliv kritiku SSSR. Soubor jeho reportáží ze Sovětského svazu – Země, kde zítra již znamená včera – je dodnes považován za příklad tendenční a nevyvážené žurnalistické tvorby.
Před 80 lety, 8. září 1943, byl Julius Fučík odsouzen k trestu smrti a poté ve věznici v Berlíně-Plötzensee popraven oběšením (nikoli gilotinou, jak bývá obvykle tradováno; 7. září 1943 byla popravčí komora v Plötzensee poškozena bombardováním a gilotina byla načas vyřazena z provozu; popravy bylo možné vykonávat pouze oběšením).[9] Osudy jeho tělesných ostatků jsou neznámé (to se týká ostatně tisíců dalších obětí nacismu), což po válce podnítilo až fantastické spekulace o Fučíkově konci. V návaznosti na pozdější apoteózu jeho osoby vznikaly teorie, že byl vlastně kolaborantem gestapa a jeho poprava byla zinscenována, aby unikl poválečnému trestu. V této souvislosti dokonce Bolívie po letech nabídla ČSSR údajnou kostru „uprchlého“ J. Fučíka.[10] Žádná z těchto teorií se však nepotvrdila.
V sedmdesátých a osmdesátých letech byl Fučík stále oslavován, ale již bez větších ohlasů. Zlom nastal po sametové revoluci roku 1989, kdy s komunisty padla částečně i tato legenda. Odkazy na Julia Fučíka byly odstraňovány z důvodu jeho komunistické příslušnosti. Objevily se staré i nové otázky, znovu se spekulovalo nad pravostí Reportáže i nad Fučíkovým mlčením. Zaznělo dokonce několik dřívějších tvrzení o tom, že Fučík udával své spolupracovníky. Společnost se tak podle názorů na Julia Fučíka a jeho dílo rozdělila do několika táborů.
Původní text Reportáže byl proto podroben zkoumání. Expertizy se ujal Kriminalistický ústav tehdejšího ministerstva vnitra ČSFR, který ověřoval, zda je text napsán Fučíkovou rukou a zda do něj nezasahoval někdo jiný než sám autor. Všechny metody zkoumání označily Reportáž za výhradně Fučíkovo dílo bez vpisů a úprav jakékoliv druhé osoby.[zdroj?]
Roku 1992 vznikla Společnost Julia Fučíka, což je dobrovolné zájmové sdružení občanů a pamětníků Julia Fučíka, kteří si kladou za cíl „šířit a obhajovat pravdu o jeho díle, shromažďovat svědectví žijících osob a podporovat humanistický odkaz, který je v jeho díle obsažený: Lidé, bděte!“[23]
V následujících letech se objevila potřeba zpřístupnit autentický text Fučíkovy Reportáže psané na oprátce v kritickém vydání. Řízení a redakce celého projektu se ujal František Janáček. Roku 1995 tak vyšlo první úplné, kritické a komentované vydání Reportáže.[24]
V roce 2013 byla při příležitosti 110. výročí jeho narození slavnostně znovuodhalena Fučíkova socha na Olšanských hřbitovech v Praze.
V květnu 2021 byla před sídlem okresního výboru KSČM ve Vsetíně odhalena socha Julia Fučíka od Josefa Malejovského, která v 80. letech 20. století stála u místní základní školy.
Zdroj: Wikipedia
ViktorPexa 09.09.2023 20:03 1,704
Politika - související články
Sedmdesáté výročí nacisitické okupace Čech, Moravy a Slezska
15.03.2016 05:15
Demokracie v praxi má 598 procent
01.06.2016 21:49
Slabá prevence proti omikronu
22.12.2021 02:13
Válka, Ukrajina 25.12.2024+
31.12.2024 04:18
Farský; ať mám víc než ti tam
17.01.2022 21:12
No Comments have been Posted.